... protože hand-made nás baví...

NEJAKTUÁLNĚJŠÍ TERMÍNY WORKSHOPŮ
najdete na našem Facebook profilu
www.facebook.com/kreativatelier.cz

Leden 2017

PF 2017

2. ledna 2017 v 15:31 | Kreativatelier

Od léta jsem ze zaobírala sběrem všemožných šišek a jiných přírodnin. Trochu nad míru jsem se nadýchala chlóru ve snaze vybělit některé z těchto plodin tabletami do bazénu. Byla jsem za totální trubku, když jsem vybrala prostory pro atelier a naprosto podcenila stav betonové podlahy /tedy i dalších věcí, ale tohle bylo zásadní/. Má představa o dvou balících betonové směsi, kterou rozmíchám s vodou, napleskám na podlahu, zahladíme to nějakým prknem a o zbytek se postará nějaký hi-tech nátěr vzala za své. Fachmani začali používat slova jako penetrace, nivelace a byla jsem s přístupem "na to si troufnu, to nemůže být zase takový problém" v háji. Rovněž stav elektroinstalace se nakonec projevil jako nevyhovující. Tedy alespoň pokud chceme pro vás, naše milé tvořivé návštěvy trochu bezpečné prostředí.
Prostě veškeré mé včasné snažení a těšení se na předvánoční společný čas při tvoření bylo marné. Dostali jsme se do skluzu, ale jsme už ve fázi vrtání poliček a renovace některých starých kusů nábytku. Čeká nás ještě stěhování všech těch nářadíček a materiálů a finální ladění, ale již jsme se prokousali vším tím prachem, malováním a nátěry. A betonovou podlahu jsem nakonec opravdu barvila! Celý dům byl z toho zápachu vzhůru nohama, ale jelikož práci neodváděli žádní řemeslníci ale já, tak jsem mohla nakonec zodpovědně prohlásit, že barva jim žádné potíže nezpůsobí, protože mně nic není.
Co na tom, že mega pixlu vanilkových rohlíčků, které jsem pro všechny případy měla nachystanou, snědla má milá společnice a instalatér.
Po dlouhých letech, kdy jsem dělala mým třem chlapům servisáka ke všem jejich činnostem, jsem nadšená z pocitu, že oni mě v tom nenechali! To je pro takovou mámu a manželku na plný úvazek pak najednou velmi milé zjištění. Ten nejmladší stál jako voják ve všem tom prachu, protože jsem musela na místě nutně něco vyřídit, a stál tam naprosto tiše, neušpinil se a kolikrát stál i docela dlouho. Ten starší tam už na vysloužilé skříňce strávil času více. Někdy se spokojil s hotspotem z mého mobilu, vždy chtěl nějakou sváču, ale někdy i vytíral, natíral, nosil odpadky do tříděného odpadu a prudil minimálně.
A můj manžel, kterého mám již dvěma domácnostmi prověřeného jako "bytového" kluka a nikdy nepocítil potřebu vlastnit třeba vrtačku, mne podržel nejvíc. Vzal si na triko potřebné pracanty, zapojil svého kamaráda Karla, bez jehož pomoci bych v atelieru nejspíš ještě nyní seděla a brečela. Půjčoval si vozíky, nakládal do nich sutiny, roloval s nimi dopravní značky v místech, kde se špatně parkuje. A hlavně všichni dělali, že jim nevadí rychlovkové a studené večeře. A to mnohdy v opravdu nevšední kombinaci surovin, protože nic jiného v lednici nebylo.
Manžel sháněl nakonec nad mé požadavky i různé vybavení, světla a podobně. Tajně ho podezírám, že listopad a prosinec ve své kanceláři trávil především na Aukro. Jeho radost, když vydražil starý ruský svěrák se dala už v podstatě přirovnat k mému nadšení.
Nemůžu také zapomenout na maminku. Díky ní jsme zvládli i absence ve školce a o rýmičky a kašlíčky se postarala s takovou důsledností, že já se tomu nemohu rovnat.
A v neposlední řadě musím vzpomenout moji milou kolegyni, která mi dala absolutní důvěru. Nepouštěla se se mnou do žádných polemik, běhala po úřadech, visela na telefonu s makléřkou a na zavolání přistartovala s kýblem a mopem dle potřeby. A i když mě musela v duchu proklínat mockrát, tak nahlas mě tím nikdy neranila a byla, jako už od začátku, motorem a optimismem našeho snažení.
Jsme tedy ještě stále v tempu a snažíme se chytit skluz, ale již brzy budeme moci společně zasednout k tvořivému stolu, ponku či šicímu stroji, dát si kávu či sklenku a tvořit.
Těšíme se.
Vaše Ester